Pátek, 17 Srp 2018
 
 
Ekonomika projektu D-O-L - Metodika ekonomického posouzení PDF Tisk Email
seznam článků
Ekonomika projektu D-O-L
Metodika ekonomického posouzení
První miska vah – náklady
Druhá miska vah – výnosy
Vnitřní výnosové procento
Financování projektu D-O-L
Všechny strany

Metodika ekonomického posouzení

Ekonomové používají různé metody, jak vyjádřit ekonomickou výhodnost nebo nevýhodnost jakéhokoliv podnikání či projektu. Jejich princip je ovšem vždy týž, a je vlastně (ovšem zdánlivě) jednoduchý. Spočívá v porovnání všech nákladů zatěžujících jednu misku vah se všemi výnosy, které se kladou na misku druhou. Potíž spočívá v tom, že jednotlivé položky nebývají vynaloženy – nebo naopak „inkasovány“ – v témž časovém okamžiku. Stokoruna, kterou dnes půjčíte, se nerovná stokoruně, kterou vám dlužník vrátí za dvacet let. Je třeba brát v úvahu, že peníze (či kapitál, chcete-li) mají přece jen jednu zvláštní vlastnost. V průběhu času se mohou – jsou-li rozumně vynakládány, použity pro lukrativní podnikání anebo jen uloženy ve spolehlivé bance – rozmnožovat a svoji hodnotu měnit. U investic v oblasti dopravní infrastruktury (tedy i u vodního koridoru D-O-L) se tento jev – neboli faktor času – projevuje zvlášť výrazně, neboť se jedná o projekty s dlouhou životností. Mohou být vybudovány za několik roků, slouží však desítky let i staletí. Ani v případě, že jsou budovány po etapách, v delším časovém rozpětí, se vliv faktoru času nezmenší – může mít naopak ještě větší důležitost.

Faktor času lze prakticky vyjádřit úročením nebo odúročením (diskontem) všech položek nákladů i výnosů k jednomu časovému okamžiku. Pak ovšem vyvstává otázka úrokové míry. Zvolíme-li pro srovnání výnosů a nákladů v průběhu desítek let nízkou úrokovou míru, např. jen 3 %, budeme k nákladným projektům příliš benevolentní, při vysoké míře, např. přes 10 %, patrně zase nespravedlivě přísní. Vhodné východisko nabízí metoda vnitřního výnosového procenta, pro které se používá označení IRR, což je zkratka příslušného anglického termínu. Při ní se prostě vychází z předpokladu, že výnosy i náklady se v průběhu zkoumaného období právě vyrovnají, a hledá se úroková míra, při níž se tak skutečně stane. Při troše zjednodušení by se dalo říci, že hodnota IRR představuje úrokovou míru, při které si investor záměru – v našem případě budovatel vodního koridoru D-O-L – může půjčit peníze od banky, aby ještě neprodělal, tj. aby udržel rovnováhu mezi náklady a výnosy v průběhu fyzické životnosti záměru, či spíše v průběhu kratší, ale přiměřené doby, během níž je možno účinnost záměru spolehlivě předvídat. Hodnoty IRR jsou srovnávacím kritériem mezi různými projekty. Záměrům s vyšší hodnotou IRR je třeba dávat přednost před projekty s hodnotou nižší. Hranice, při které ještě lze hovořit o ekonomicky efektivním projektu, se řídí stavem obecné ekonomiky, strategickým významem projektu, výší rizik spojených s jeho realizací, a také vahou mimoekonomických efektů, které mají spíše celospolečenský, ekonomicky těžko vyjádřitelný význam. U infrastrukturních investic lze hodnotu IRR = 6 % pokládat za ještě únosnou, a při 10 % lze hovořit o velmi ekonomických projektech. Více než desetiprocentní hodnota už svědčí o tom, že se jedná o záměr zcela mimořádně ekonomicky výhodný.

Metoda určování IRR odpovídá tedy na otázku efektivnosti projektu poměrně jasně, tj. jedinou hodnotou umožňující jak srovnání s konkurenčními projekty ucházejícími se o zdroje, tak i „absolutní“ posouzení. Navíc umožňuje i jednoduchou „citlivostní“ analýzu, která je potřebná proto, že ne všechny vstupní hodnoty výpočtu jsou zcela přesně určitelné. To se týká zejména vstupů odvozených z prognóz, které často vycházejí z většího počtu možných „scénářů“.

Až potud bylo třeba přiblížit teoretické a metodické postupy při úvahách o ekonomické efektivnosti, abychom mohli přejít ke konkrétním kalkulacím.


Zemní práce na zářezu dálnice D5. Používaná technologie se stejně dobře hodí na výstavbu vodního koridoru D-O-L