Freitag, 29 Mär 2024
 
 
Historie PDF Drucken E-Mail
Beitragsseiten
Historie
Od průmyslové revoluce po světové války
Versailleská mírová smlouva
Vodní cesta D-O-L a Velkoněmecká říše
Vývoj projektu v letech, kdy zítra již znamenalo včera
O projekt se začíná zajímat Evropa
Alle Seiten
There are no translations available.

Počátky plavby na Moravě a Moravská brána

První pokus o spojení Dunaje s povodím Severního moře na českém území podnikl český král a římský císař Karel IV. roku 1375. Jednalo se o propojení Dunaje a Vltavy (a tím i Labe). Podle Dubraviovy kroniky se průplav začal stavět, ale nebyl dokončen. Důvodem k výstavbě bylo úsilí Karla IV. o tranzit benátského zboží přes Čechy do belgických Brugg.

Je  zajímavé,  že  plány  průplavů  směřujících  od Dunaje  k  západu  a  k  severu  se po  staletí vyhýbaly zdaleka nejjednodušší  trase překonávající evropské  rozvodí ve výjimečně nízké Moravské bráně.
Po souši  ji využívala už v neolitu tzv.  jantarová stezka, po níž se jantar převážel z nalezišť při Baltském moři daleko k jihu. Baltský jantar byl později nalezen v hrobkách faraónů, v Babylónii, na Krétě, ale i v Mykénách. Staré dokumenty potvrzují,  že malé  lodě doplouvaly po  řece Moravě  až k ústí Bečvy,  tedy do bezprostřední blízkosti nevysokého  rozvodí,  a podobně na řece Odře až k ústí Opavy. Moravský zemský sněm dbal již v 16. století ve svých usneseních na  to, aby  lodím a vorům na  řece Moravě nepřekážely  jezy, zřizované pro využití vodní síly.

"O plavení dříví na řece Moravě, když se zvodní, na tom jsme se snesli, aby všichni, kteříž stavy na Moravě mají, to opatřili při veliké vodě, aby se volně plaviti mohlo, a to jmenovitě od sv. Václava příštího pod základem 100 kop grošů, aby je k zemi dal, kdož by neopatřil, aby se plaviti dalo, jak se svrchu píše." usnesení Moravského zemského sněmu z pondělka o sv. Janu Křtiteli (26. června) 1542 Dne 11. května 1579 byla proto ustavena zvláštní komise pro vyšetření  špatných plavebních poměrů.
Avšak  teprve na  zasedání Moravského  zemského  sněmu  v  roce 1653  se moravští stavové usnesli nejen na tom, aby byla řeka Morava učiněna splavnou, ale i na jejím spojení s řekou Odrou. Toto usnesení podporované velkým příznivcem plavby, říšsko-německým císařem a českým králem Ferdinandem III., je patrně možno pokládat za první podnět k vybudování průplavu Dunaj–Odra. „Spravení plavby“ bylo tehdy prohlášeno za věc obecně užitečnou a dobrou, jak svědčí „obzvláštní artikul o spravení plavby na řece Moravě“.
"Podle toho Já Císař a Král Mt. snažíce ustavičnou nejmilostivější paměť pro obecné užitečné dobré, zvláště pak by v tomto J. Cí. a Král. Mt. dědičném markrabství lepší odbyt do okolních zemí, průchod míti, handle a živnosti rozšířené, a příhodnými prostředky do tejto země dosahované býti mohly, k tomu cíli, a majíce J. Cí. a Král. Mt. rozdílné zprávy v poníženosti přednesené, kterak by na řece Moravě, tok vody k plavení šiffův dosti příhodný byl, račila jest mírným a poslušným stavům svým i to přednésti dáti, aby oni tu příležitost při sobě pilně a horlivě povážili, k bedlivému prohlédnutí, jak nejpádněji, a s mírným nákladem by to v skutek uvedeno býti mohlo, jisté osoby naříditi neopominuli."
Obzvláštní artikul o spravení plavby na řece Moravě z roku 1653 Sněm tedy „neopominul“ a jmenoval komisi složenou ze zástupců všech sněmovních stavů. Současně adresoval Ferdinand III. na podnět dvorské komory tehdejšímu moravskému hejtmanovi Janu hraběti z Rottalu list datovaný 30. září 1653 v Řezně s oznámením, že mu byl na poslední konferenci zemské komory přednesen návrh.

Stará rytina zachycující řeku Moravu pod hradem Devín dokumentuje, že lodě byly proti proudu taženy koňmi
Stará rytina zachycující řeku Moravu pod hradem Devín dokumentuje, že lodě byly proti proudu taženy koňmi

Tímto se zabýval italský architekt ing. Filibert Luchese, který vyprojektoval podél řeky potahové stezky a 15 nádrží, ze kterých by byla v suchých obdobích periodicky vypouštěna voda. Náklady na stavbu měly být pokryty pouze formou roboty. Král v roce 1657 zemřel a v roce 1663 pronikla vojska Osmanské říše až na Moravu, a návrh se tak v neklidné době nedočkal uskutečnění.  Dalším kdo se propojením řek Dunaje a Odry zabýval byl Lothar Vogemont, nizozemský duchovní. Ten sepsal v roce 1700 traktát „Pojednání o užitečnosti, možnosti a způsobu spojení Dunaje s Odrou, Vislou a LabemDunaje, Odry a Labe). plavebním kanálem“, což je první návrh na propojení všech tří povodí (  V 18.století a na počátku 19. století bylo otázka splavnění řeky Moravy i průplavu k Odře výzvou, na níž odpovídala řada inženýrů vlastními návrhy.

Mapa Lothara Vogemonta uveřejněná v r. 1712. Vyznačena trasa průplavu od Přerova až k Odře a zařízení na zvedání člunů. V pravé části mapa vodních toků na Moravě. SOkA Přerov

Mapa Lothara Vogemonta uveřejněná v r. 1712. Vyznačena trasa průplavu od Přerova až k Odře a zařízení na zvedání člunů. V pravé části mapa vodních toků na Moravě. Zdroj: SOkA Přerov

V roce 1719 vypracoval plukovník Norbert Wenzel von Linck z pevnosti Uherské Hradiště projekt na úpravu řeky Moravy pro plavbu, do mapy však zároveň zanesl i průplav k Odře odbočující z Bečvy u Hustopečí. V roce 1722 byla podle návrhu vybudována plavební komora u Rohatce, první stavba tohoto druhu v českých zemích. Od té doby na řece Moravě i Odře probíhala plavba menších lodí o nosnosti 10 tun.