Pozitivní vodohospodářská bilance a protipovodňová ochrana

Moderní pojetí vodních cest je založené na zcela autonomním „koloběhu“ vody za pomoci přečerpávání, při kterém jsou vyloučeny jakékoliv zásahy do hydrologického režimu souběžných toků. Tuto „neutrální“ roli průplavů je ovšem možné změnit v roli aktivní v případech, kdy průplav spojuje oblasti s nestejným vodním bohatstvím. Může totiž zlepšit vodohospodářskou bilanci v regionech, kde je nedostatkem vody ohrožován nejen ekonomický vývoj, ale i životní a přírodní prostředí.

Takový systém k převádění dunajské vody průplavem Rýn-Mohan–Dunaj funguje od roku 1993 v sousedním Německu. Tento systém se nejvíce přibližuje možnostem, které nabízí i vodní koridor D-O-L. Hlavním iniciátorem tohoto řešení bylo bavorské Státní ministerstvo pro rozvoj území a životní prostředí. Území Svobodného státu Bavorsko se z hlediska vodních zdrojů dělí na dvě rozdílné části. Jižní část rozkládající se v povodí Dunaje a jeho alpských přítoků má nadbytky zdrojů, severní část v povodí Mohanu je na vodu chudší. Přihlédneme-li k počtu obyvatel, je tento rozdíl zvláště zřetelný. Na jednoho obyvatele v mohanském povodí nabízejí toky v průměru jen třetinu množství vody, kterým disponuje jeden obyvatel v povodí Dunaje. V suchých obdobích se disproporce ještě zvyšuje. Takové množství by v hustě osídleném povodí s minimem využitelných přehradních profilů nemohly zachytit žádné nádrže. Vzhledem k nedostatečnosti řešení výstavbou údolních přehrad se pozornost vodohospodářů obrátila k budovanému průplavu Rýn-Mohan–Dunaj. Na jeho stupních se počítalo s čerpacími stanicemi o výkonu 14 m3 /s pro zajištění plavebního provozu. Stačilo tedy zvýšit tento výkon o dalších 21 m3 /s, tj. instalovat celkem 5 namísto dvou soustrojí, a tím vodohospodářský problém definitivně vyřešit. Vodohospodářská funkce průplavu Rýn-Mohan–Dunaj je efektivní, energeticky nenáročnou a důkladně promyšlenou kombinací zájmů dopravy, vodního hospodářství a péče o životní prostředí.

Vodohospodářský plán německého průplavu Rýn-Mohan-Dunaj (S - plavební komora, P - čerpací stanice, K - vodní elektrárna, W - jez)

Obnovený malý jez Eisenhammer na říčce Roth. Snímek ze srpna 2003, tj. z období mimořádného sucha, dokumentuje stav průtoku na říčce, která by byla bez přívodu vody z Dunaje téměř vyschlá

Hladina průplavu je navíc téměř stálá, což je příznivé jak pro rekreační využívání, tak i pro zřízení mělkých a od rekreačních zařízení striktně oddělených zón, které kompenzují úbytek přirozených vlhkých biotopů, k němuž došlo v důsledku intenzivního hospodářského využívání krajiny. Ve vhodně upravených okrajových částech těchto nádrží byly vyhlášeny chráněné přírodní a ptačí oblasti o rozloze téměř 400 ha. Stejně citlivý byl přístup bavorských orgánů k revitalizaci toků, napájených dunajskou vodou z průplavu. Celkové množství přečerpávané vody není vedeno korytem průplavu pouze do norimberské aglomerace, ale podle potřeby jsou dotovány i menší toky. U těchto toků se současně přikročilo k jejich revitalizaci, obnově historických vodních děl a k zajištění periodického zavlažování pobřežních lučních ploch. Byly zlepšeny i podmínky pro migraci ryb. Mohlo by se zdát, že zvyšování průtoků přečerpáváním je energeticky nákladné a ekonomicky nevýhodné. Je tomu však právě naopak: v případě průplavu Rýn-Mohan–Dunaj lze hovořit o pozitivní energetické bilanci celého systému.

V současné době platná koncepce vodního hospodářství v České republice usiluje řešit deficity bilance konvenčním způsobem, tj. výstavbou dalších nádrží. V budoucnu se očekává další zhoršení vodohospodářské bilance a zvýšení počtu bilančně pasivních profilů, neboť „nároková“ strana bilance nepochybně vzroste v důsledku dalšího rozvoje hospodářství, který povede ke zvýšení odběrů vody. Tím se ještě citelněji projeví skutečnost, že rozsáhlé oblasti podél trasy vodního koridoru D-O-L – zejména jižní Morava – jsou mimořádně chudé na vodní zdroje. Nepříjemný primát má jižní Morava také z hlediska trvání souvislých období sucha. Nejdelší zaznamenané období sucha trvalo od února 1932 do února 1935, tj. 37 měsíců. O podobných katastrofálních obdobích se zmiňují četné starší historické prameny. Ke zhoršení bilance nedojde ovšem pouze v důsledku růstu nároků, ale i v důsledku poklesu zdrojů, což je problém ještě vážnější. Souvisí s globálními klimatickými změnami, tj. s tématem stále častěji diskutovaným.

Voda se stává strategickou surovinou

Pro funkci vodohospodářskou je vodní koridor D-O-L nezastupitelný, a to ve třech oblastech:

1. Protipovodňová ochrana

Ochrana přilehlých území a rozsáhlých průmyslových a městských oblastí před povodněmi. Na základě předběžných výpočtů lze konstatovat, že kdyby v roce 1997 byl vodní koridor D-O-L v provozu, tak by občané Olomouce, Přerova, Troubek, Uherského Hradiště, oblasti od Uherského Ostrohu po Rohatec, na Odře u Ostravy a Bohumína a dalších obcí, byli před povodní zcela ochráněni. Škody byly tehdy v oblasti materiální vyčísleny na 62 miliard Kč.

Města a obce na Hané (na fotografii město Přerov při povodni v červenci 1997) pomůže vodní koridor D-O-L ochránit před povodněmi.  Foto: Miroslav Raudenský

Červencová povodeň v roce 1997, která postihla rozsáhlá území podél Moravy, Bečvy a Odry a připomenula, jak je pocit bezpečnosti vyvolaný dlouhou řadou let, kdy se vysoké průtoky náhodou nevyskytovaly, klamný. Vyčíslitelné materiální škody dosáhly tehdy 62 miliard Kč, životem zaplatilo za tuto katastrofu 52 obyvatel a těžko odhadnutelné škody mimoekonomické se sotva dají zjistit. V souvislosti s touto katastrofální povodní a další, ještě zhoubnější povodní v povodí Vltavy a Labe v roce 2002, se mnozí odborníci přiklánějí k názo- ru, že v horizontu několika příštích desítek let lze na území České republiky očekávat zvýšenou pravděpodobnost větších povodní. Až do roku 1997 podceňovali možné důsledky povodní i někteří vodohospodáři a projek- tanti, na jejichž rýsovacích prknech vznikala koncepce vodního koridoru D-O-L. Červencová povodeň z roku 1997, která postihla zejména území podél trasy vodní cesty, byla však vážnou výzvou k revizi do té doby panujících názorů. Pozornost se nejprve soustředila na průplavní úseky vodní cesty vedené souběžně s většími toky, na nichž se mohou vyskytnout vysoké povodňové průtoky. Za normálních okolností voda průplavními zdržemi neproudí a hladina je prakticky vodorovná. Co se stane, zastavíme-li krátkodobě plavební provoz a převedeme-li naopak část povodňového průtoku do průplavu? Zdrží začne proudit průtok tím větší, čím větší zvýšení hladiny na horním konci zdrže připustíme. Provedené výpočty dokazují, že za vhodných podmínek by bylo možné při dané velikosti profilu převést 400 až 500 m3 /s. Snížení povodňových účinků lze dosáhnout také „odříznutím“ špičky povodňové vlny a zadržením příslušného množství vody v dostatečně velkém nádržním prostoru - např. poldru.

2. Udržení vody v krajině

Pozitivní vodohospodářská bilance vodního koridoru D-O-L se nejvýrazněji projeví v oblastech jižní a střední Moravy. Obecně se však dá říci, že vodní koridor D-O-L zajistí, aby „ani kapka“ vody neodtekla z české části povodí Moravy, Odry a Labe nad ústím Vltavy bez užitku pro člověka a přírodu.

Přivaděč vody do vodohospodářského systému průplavu Rýn-Mohan–Dunaj pod nádrží Brombach má v některých případech tvar umělých a vzájemně propojených jezírek

3. Přečerpávání vody

Vodní koridor D-O-L pomocí reverzibilních čerpacích stanic na jednotlivých plavebních stupních umožní přečerpávat vodu z jediného vodného zdroje ve střední Evropě, tj. z řeky Dunaje. Tato praxe je ověřena na průplavu Rýn-Mohan-Dunaj, kde se přečerpává 21 m³/s.

Pro vodní koridor Dunaj-Odra-Labe souhlasili zástupci Dunajské komise již v roce 1992 s čerpáním dunajské vody vodním koridorem Dunaj-Odra-Labe ve výši 10 m³/s.

Stupeň Berching na průplavu Rýn-Mohan-Dunaj. Vpravo je přečerpávací stanice, která zajišťuje jak vodu pro provoz na průplavu, tak zásobování vodou toků v Norimberské oblasti

Letecký snímek plavební komory Bachhausen (průplav R-M-D) s čerpací stanicí a rezervní nádrží Dürrlohspeicher pro vrcholovou zdrž