Výhledy a plány - Vodní koridor D-O-L v evropské síti vodních cest |
Strana 4 z 4
Vodní koridor D-O-L v evropské síti vodních cestMáme-li hodnotit roli vodního koridoru D-O-L v budoucí síti vodních cest mezinárodního významu, můžeme vycházet z již citované dohody AGN, která tyto vodní cesty (tj. vodní cesty kategorie E) jednoznačně definuje. Z mapky, která je součástí této dohody, je na první pohled zřejmá centrální poloha propojení D-O-L. Realizace tohoto propojení, jež je zřejmě hlavním z chybějících spojů (missing links), patří tedy k těm záměrům, které mohou účinně přispět ke zvýšení přepravních výkonů v evropské plavební síti, a tím i k zajištění udržitelného rozvoje dopravy.
Mapa hlavních evropských vodních cest podle Dohody AGN. Kritický čtenář bude jistě nedůvěřivý a bude právem požadovat pádnější argumenty, než poskytuje letmý pohled na mapu. Pokusme se tedy o hlubší analýzu. Z výše uvedených grafů např. vyplývá nápadně dominující role řeky Rýna, kde se koncentrují daleko vyšší přepravy než na jiných vodních cestách. Je skutečností, že profilem této řeky na hranici Německa a Nizozemska „protéká“ v současné době ročně cca 160 mil. tun zboží. Takovou hustotou přepravy se nemůže vykázat žádná kontinentální dopravní cesta, nejzatíženější železnice či dálnice. Prvenství Rýna však nevyplývá pouze z mimořádně výhodných provozních vlastností této vodní cesty. Ani z její příznivé trasy procházející vysoce průmyslovými oblastmi a ústící do největšího až donedávna námořního přístavu světa – Rotterdamu. Máme-li lépe znázornit rozdílné využívání vodní dopravy v Evropě a vysvětlit jeho příčiny, upravme mapku vodních cest kategorie E podle AGN tak, že na ní vyznačíme hustotu přepravy na jednotlivých hlavních trasách. Hustotou přepravy se rozumí množství zboží, které danými úseky každoročně prochází. Tato hodnota je nejvyšší samozřejmě na Rýnu, dosahuje však pozoruhodných hodnot i na jeho přítocích a na navazujících průplavech, na Maase, na vodních cestách v Nizozemsku, Belgii a severní Francii. Jedná se vesměs o oblasti, kde vznikaly poměrně dokonalé vodní cesty v příznivé historické době – často již v „předželezniční“ éře, avšak ne tak „předčasně“ jako v britské ostrovní říši. Staly se hlavními dopravními tepnami průmyslové revoluce. Vytvořily ucelenou síť a později byly souběžně s rozvojem železnic soustavně modernizovány. Nástup průmyslové revoluce byl ve střední a východní Evropě pozdější, takže roli hlavního dopravce už převzala přímo železnice, jejíž síť bylo možné vybudovat snadněji, a za vydatné státní podpory i rychleji. Propagátoři a stavitelé moderních vodních cest tedy bez vlastní viny promeškali nejvhodnější historickou příležitost a naráželi i na určitou „nekalou“ soutěž státních železničních společností. Vzpomeňme na osud projektu průplavu D-O, zpracovaného pro Anglorakouskou banku. Výsledkem bylo, že na některých historických vodních cestách se obchodní plavba nedočkala adekvátního zlepšení splavnosti a zcela zanikla. Příkladem může být Vltava od Českých Budějovic do Prahy i dolní Morava, a dokonce také jedna z největších evropských řek – Visla, dnes s výjimkou některých dílčích úseků prakticky nesplavná. Sotva vyhovující je splavnost Labe od Ústí nad Labem až téměř po Hamburk, a zcela nevyhovující pak splavnost regulované Odry pod městem Wrocław. Dopravní význam takových vodních cest je samozřejmě nepatrný a jejich nízké využívání zcela pochopitelné. Hustota přepravy na Labi se pohybuje okolo 0,5 % hustoty na Rýnu, na Odře je ještě nižší. Totéž platí i pro desítky let zanedbávané spojovací průplavy mezi Odrou a Vislou (Bydhošťský průplav), kde jsou přepravy téměř nulové. Dá se bez nadsázky tvrdit, že nedojde-li k radikálnímu zásahu, stane se z dosavadní postupné degradace vodních cest v této centrální části Evropy nevratný proces. Síť vodních cest rozšířené Evropské unie bude pak končit v oblasti Berlína či Štětína. Jedinou vodní cestou směřující dále k východu bude Dunaj, ovšem jakožto vodní cesta postrádající návaznou síť „napájecích“ tras. Mohlo by se stát, že na budoucí mapě evropských vodních cest bude celá oblast mezi Dunajem a Baltem ověnčena nápisem „hic sunt leones“, jímž staří zeměpisci označovali oblasti neprobádané, kde žijí jenom lvi. |